Boj o vyhlášku

Od začátku ledna můžeme sledovat zvýšenou nervozitu mezi lékaři a zejména funkcionáři lékařských sdružení i samotné ČLK. Jde o stanovení způsobu a výše úhrad poskytnuté zdravotní péče smluvními poskytovateli a zdravotními pojišťovnami, podle kterého se bude řídit financování českého zdravotnictví v tomto pololetí. Na tomto bitevním poli se, pohříchu, někteří angažují i s využitím vhodného prostředí pro své zviditelnění. Mohli jsme zaregistrovat několik výzev, otevřených dopisů a tiskových prohlášení..

Jak známo, ve většině rozhodujících segmentů zdravotní péče nedošlo k dohodě mezi pojišťovnami a poskytovateli, když pojišťovny se obávají, že požadavky přesahují míru únosnosti pro stabilitu již tak nestabilního a finančně špatně nastaveného systému, poskytovatelé naopak po právu poukazují na dávno dokázaný fakt, že není spravedlivě ohodnocena cena práce v českém zdravotnictví a že je třeba zohlednit pravidelnou valorizací i objektivně zvýšené náklady. Při společném jednání se nenalezla společná řeč, protože na straně zejména malých pojišťoven nebyla ochota k sebemenším ústupkům a některé dokonce trvaly na regulacích i mimo tyto dohody, na straně některých zástupců poskytovatelů péče se objevily nesplnitelné populistické nároky předem odsouzené k zamítnutí. Jak se dnes jeví, tak obě strany začínají litovat, že se nedohodly na společném kompromisu. Hrozí totiž, že bude vydána úhradová vyhláška ministryní zdravotnictví a v takovém případě - až na jednu výjimku - vždy vydělala jen lůžková zařízení, což v minulosti vedlo často ke stavu, že již dopředu s tím bylo počítáno a tradičně, ač všichni ostatní dohody dosáhli, právě jen segment lůžkové péče již dopředu počítal s tím, že vyhláškou dosáhne lepších výsledků než dohodami.

Je třeba se vyhlášky obávat? v případě, že by vešla v platnost a byla respektována tato, kterou dohodli představitelé ČLK a lékařských odborů s ministerstvem bez přítomnosti ostatních ze zákona zainteresovaných, pak zřejmě ano. Ambulantní péče sice v ní má navrženo navýšení na 103%, nikoliv hodnoty bodu, ale maximální úhrady, kdežto daleko dražší nemocniční péče může očekávat navýšení až na 108%, a je pravděpodobné, že takové opatření by mohlo vésti k tomu, že nakonec na tom prodělají všichni, protože to systém neunese a bude se zotavovat podobně dlouho, jako po známém zásahu ministra Fišera do této rovnováhy v době jeho působení na ministerstvu.

Přes tyto argumenty je ale docela možné, že se vyhlášky nemusí obávat nikdo, ať již bude jakákoliv. o této možnosti svědčí například prohlášení České stomatologické komory o neústavnosti podobných úhradových vyhlášek vydávaných ministerstvem a na toto téma již judikát podporující toto tvrzení existuje.

Jak si to představují pojišťovny, dokresluje citace dopisu jedné české zdravotní pojišťovny, kterým zpochybňuje odvolání jednoho lékaře ke způsobu vyúčtování a uplatnění regulace dle § 17, odst. 14 zákona č. 48/97 Sb.:

"Zakotvení možnosti omezit tímto regulativem úhrady nebylo porušením výsledků dohodovacího řízení, neboť zákon je právní normou vyšší právní síly než příslušný Věstník ministerstva zdravotnictví (částka 13 ročník 2003), kterým byly zveřejněny výsledky dohodovacího řízení o hodnotách bodu a výši úhrad zdravotní péče hrazené z veřejného pojištění pro 1. pololetí 2004 ... Proto jsme se nebránili vypuštění předmětného textu z Dohody, pokud o to před jejím sepsáním zdravotnické zařízení požádalo)".

Dle tohoto pojetí práva by vlastně celé dohodovací řízení bylo fraškou, protože pak jeho výsledky nemusí být uplatněny a Vyhláška MZd bude považována za cár papíru, stejně jako text námi podepsané Dohody o ceně za pololetí, ať již obsahuje či neobsahuje vpašované tam články o regulaci dle pojistného plánu pojišťovny podle vlastní interpretace vágního textu § 17, odst. 14 zákona č. 48/1997 Sb.

Tato argumentace má závažné slabiny a to:

1. Dohodovací řízení o ceně péče je uzákoněno stejným zákonem, tedy č. 48/1997 Sb., a stejným § 17, ale jiným odstavcem, tedy odst. 5 a má tudíž oporu v normě stejné právní síly, tedy v zákoně.

2. Dokument, na který se pojišťovna odvolává, tedy pojistný plán pojišťovny, je také jen podzákonný, protože ho schvaluje "jen" vláda.

3. Výklad regulace dle § 17 odst. 14 je jen subjektivním výkladem pojišťovny a např. pojišťovna OZP a pojišťovna ZPMV ČR si každá vykládá regulaci podle tohoto odst. 14 zcela odlišně. Výklad uplatnění tohoto odst. podle MZd je také zase jinak naprosto odlišný.

4. Dle citovaného stanoviska pojišťovny tato vlastně vědomě podepsala takový text Dohody o ceně, o němž dopředu již věděla, že se podle něj řídit nebude. Pak by to ovšem zpochybňovalo obecně jakékoliv dohody či smlouvy s touto pojišťovnou uzavřené.

Jak vidno, může nastat situace, že vyhláška, na které se zviditelňují zejména ti, jimž jde o hlasy voličů jak komorových či různých lékařských sdružení, ale i voličů parlamentních, bude považována skutečně jen za cár papíru. Co bude potom? Asi nutně změna zákona a zejména těch článků, které pojednávají o způsobu tvorby ceny a poskytování úhrady a uplatnění regulací. I to však bude jen záplata na systému, který až dosud je regulován jen na dvou stranách pomyslného trojúhelníka (pojišťovny, poskytovatelé, konzumenti péče).

-fp-