Seznamte se s novou držitelkou Nobelovy ceny míru za rok 2004. Její projev odhaluje, jak podstatné je životní prostředí nejen pro kvalitu života, ale i pro demokracii ...

STROMY PRO DEMOKRACII

Wangari Maathai, Nairobi, Keňa

Když jsem vyrůstala v Nyeri v centrální Keni, neměl můj mateřský jazyk, Kikuji, slovo pro poušť. Naše zem byla plodná a zalesněná. Ale dnes v Nyeri, stejně jako i jinde v Africe a rozvojovém světě, zdroje vody vyschly, půda je vyprahlá a nevhodná k obdělávání, a běžné jsou spory o půdu. A tak není nijak překvapivé, že mi to vnuklo myšlenku pěstovat stromy, abych uspokojila základní potřeby vesnických žen. Jako členka Národní rady keňských žen jsem na počátku 70. let naslouchala tomu, co ženy potřebují, ale neměly dost energie, čisté pitné vody a výživné potravy.

Mou odpovědí bylo zahájit s nimi pěstování stromů, abychom pomohly uzdravit zemi a protnout kruh chudoby. Stromy zastavují erozi půdy, vedou k zadržování vody a zvyšují srážky. Stromy poskytují palivo, materiál pro stavby a ohrady, plody, píci, stín i krásu. Ženy, jako správkyně domácností ve venkovských i městských oblastech, jsou jako první postiženy ekologickým stresem. Musí chodit do větších vzdáleností pro dřevo na vaření a topení, hledat čistou vodu a najít nové zdroje potravy, pokud ty staré zmizí.

Z mojí myšlenky vzniklo Hnutí Zelený pás, v němž vznikly tisíce skupin, převážně z žen, které vysadily v Keni 30 milionů stromů. Ženy dostávaly malou odměnu za každou vysazenou sazenici, což jim zajistilo příjem a současně to zlepšilo jejich prostředí. Hnutí se rozšířilo do zemí východní a střední Afriky.

Během této činnosti jsem si uvědomila, že zhoršování životního prostředí v chudých společnostech je jak příčinou jejich problémů, tak i příznakem. Pěstování plodin na úbočích horských svahů vede k narušení půdy a znehodnocení území. Podobně vede odlesnění k vysychání řek a posunům v množství srážek, což dále snižuje úrodu a zmenšuje pastviny.

V 70. a 80. letech, když jsem povzbuzovala farmáře k pěstování stromů na jejich půdě, jsem také zjistila, že za většinu likvidovaných lesů jsou odpovědní zkorumpovaní vládní agenti, kteří ilegálně rozprodávali půdu a lesy spřízněným podnikatelům. Na počátku 90. let přišla většina Keňanů z Riftového údolí o živobytí, práva a mnohdy i o život, když orgány vlády prezidenta Daniela arap Moi vyprovokovaly po celé zemi etnické srážky. Ti, kteří podporovali vedoucí stranu, dostali půdu, zatímco příznivci prodemokratického hnutí byli odstraněni. To byl způsob, jak vláda udržovala chudobu; pokud se společnost zabývala bojem o půdu, měla málo příležitostí požadovat demokracii.

Problematika půdy je v Keni komplexní a je snadno využívána politiky. Společnost potřebuje porozumět a citlivě vnímat historii vlastnictví půdy a jejího rozdělení v Keni a Africe. Vedli jsme semináře o lidských právech, vládnutí a omezování konfliktů.

Mezitím se Hnutí Zelený pás stalo hlavním obráncem znovuobnovení mnohostranné demokracie a svobodných a spravedlivých voleb v Keni. S pomocí veřejného vzdělávání, politického prosazovaní a protestů jsme se snažili ochránit volná prostranství a lesy před bezohlednými podnikateli, kteří často podnikali ruku v ruce s politiky. Vláda pana Moise se silně bránila proti zastáncům demokracie a ochrany přírody; následovaly zastrašování, bití, hrozby smrtí a vězením, pro mne i mnohé další.

Naštěstí v roce 2002 Keňané uskutečnili svůj sen a zvolili demokratickou vládu. To, co jsme se naučili v Keni - symbiotický vztah mezi udržitelným využíváním přírodních zdrojů a demokratickým vládnutím - je platné pro celý svět.

Ve skutečnosti se mnoho místních i mezinárodních válek, jako ty v Západní a Centrální Africe a na Středním Východě, vede o zdroje. Přitom jsou popírány lidská práva, demokracie a demokratický prostor.

Věřím, že Nobelova komise si uvědomila vztah mezi životním prostředím, demokracií a mírem a chtěla na něj upřít celosvětovou pozornost udělením Ceny míru, kterou dnes přebírám. Komise, jak jsem přesvědčena, se snaží podpořit úsilí společnosti obnovit Zemi v momentu, kdy jsme konfrontování s ekologickou krizí odlesnění, vzniku pouští, nedostatku vody a zániku biologické rozlišnosti.

Pokud nebudeme správně zacházet se zdroji, jakými jsou lesy, voda, půda, minerály a ropa, nezvítězíme v boji s chudobou. A nedosáhneme míru. Staré konflikty se rozhoří a propuknou nové války o zdroje, pokud nezměníme směr, kterým dnes kráčíme.

Na počest této ceny, a práce, kterou oceňuje na celém světě, dovolte mi připomenout slova Gándhího: "Můj život je mým poselstvím". A také, zasaď strom.

(Wangari Maathai,
nositelka Nobelovy ceny míru za rok 2004,
je náměstkyní ministra životního prostředí a přírodních zdrojů Keňské republiky a zakladatelka Hnutí Zelený pás.) 

[přeložil -isu-]