VYHLÁŠKA Ministerstva zdravotnictví č. 221/1995 Sb.
ze dne 13. září 1995
o znaleckých komisích
ve znění
Vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 105/2002 Sb. ze dne 13. března 2002.
Ministerstvo zdravotnictví stanoví podle § 77 odst. 6 zákona č. 20/1966
Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona České národní rady č. 548/1991
Sb.:
§ 1
Úvodní ustanovení
Znalecká komise ustavená jako poradní orgán ministra zdravotnictví
nebo orgánu kraje v přenesené působnosti (dále jen „krajský úřad“)[1] posuzuje jednotlivé případy, u nichž
vznikla pochybnost, zda byl při výkonu zdravotní péče dodržen správný postup, popřípadě
zda bylo ublíženo na zdraví (dále jen "případ").
Ustavení znalecké komise
§ 2
(1) Ministr zdravotnictví ustavuje
a) z vlastního nebo jiného podnětu znaleckou komisi pro každý
jednotlivý případ, ke kterému došlo při výkonu zdravotní péče ve zdravotnickém
zařízení zřízeném Ministerstvem zdravotnictví (dále jen "ústřední
znalecká komise"),[1a]
b) z podnětu ministra obrany nebo ministra vnitra anebo ministra
spravedlnosti ústřední znaleckou komisí pro případ, ke kterému došlo ve zdravotnickém
zařízení v působnosti jimi řízených ústředních orgánů státní správy a
u něhož se nepodařilo vzniklé pochybnosti odstranit projednáním ve znalecké
komisi zřízené podle zvláštního předpisu.[1a]
(2) Krajský úřad ustavuje z vlastního nebo jiného podnětu
znaleckou komisi pro každý jednotlivý případ, ke kterému došlo při výkonu
zdravotní péče ve zdravotnickém zařízení, které má sídlo na území kraje (dále
jen "územní znalecká komise"), s výjimkou zdravotnických zařízení
uvedených v odstavci 1.
(3) Ministr zdravotnictví může ustavit v případech zvláštního
zřetele hodných ústřední znaleckou komisi i pro posouzení případu, který již
projednala územní znalecká komise nebo který by jinak této komisi příslušel k projednání.
§ 3
(1) Členy ústřední znalecké komise jmenuje s jejich souhlasem
ministr zdravotnictví, členy územní znalecké komise jmenuje s jejich souhlasem
krajský úřad.
(2) Členy ústřední znalecké komise a územní znalecké komise (dále
jen "komise") jsou
- lékař určený
- Ministerstvem zdravotnictví, pokud jde o ústřední znaleckou komisi,
- krajským úřadem, pokud jde o územní znaleckou komisi,
- nejméně tři odborní lékaři se specializací II. stupně nebo nástavbovou
specializací z oborů,[2] kterých
se případ týká, popřípadě z oborů příbuzných,
- zástupce navržený příslušnou profesní organizací zřízenou zákonem.[3]
(3) Vyžaduje-li to povaha případu, je dalším členem komise odborný lékař
pro obory soudního lékařství a patologické anatomie, popřípadě další
zdravotnický pracovník.[4]
(4) Komise k jednání přizve
- právníka se znalostmi v oblasti zdravotnictví, a je-li to třeba, i jiného
odborného pracovníka ve zdravotnictví,[2]
- odborníka pro technická zařízení, jestliže při výkonu zdravotní péče
bylo použito technické zařízení a je-li podezření, že je příčinná
souvislost mezi případem a použitím technického zařízení,
- osobu, jíž se projednávaný případ týká, popřípadě též osobu, která
podala podnět k posouzení případu, a to pokud je to třeba k posouzení
věci.
(5) Členy komise a osobami uvedenými v odstavci 4 písm. a) a
b) nemohou být
- osoby v pracovním nebo obdobném vztahu ke zdravotnickému zařízení, v němž
se případ stal, provozovatelé, jejich odborní zástupci,[5] členové statutárního orgánu, společníci, vlastníci
a spoluvlastníci tohoto zdravotnického zařízení nebo osoby, u nichž
se zřetelem na jejich vztah k tomuto zdravotnickému zařízení nebo k projednávanému
případu jsou důvodné pochybnosti o jejich nepodjatosti,
- osoby blízké[6] k osobám na případu
zúčastněným.
(6) Komise je ustavena jmenováním všech jejích členů. Členství v
komisi je nezastupitelné a na členy komise se vztahuje povinnost zachovávat mlčenlivost
podle zvláštního předpisu.[7]
§ 4
Činnost komise
(1) Činnost komise a její jednání řídí předseda, kterým je u ústřední
znalecké komise lékař uvedený v § 3 odst. 2 písm. a) bodu 1, a u územní
znalecké komise lékař uvedený v § 3 odst. 2 písm. a) bodu 2. Předseda komise určí
z členů komise odborného zpravodaje, který vypracuje zpravodajský posudek.
(2) Komise projedná případ za účasti všech jejích členů a přizvaných
osob uvedených v § 3 odst. 4. Nemůže-li se některý člen komise nebo přizvaná
osoba, s výjimkou právníka, z vážných důvodů účastnit osobně, předloží
své vyjádření písemně.
(3) Je-li to podle posouzení komise k objasnění projednávaného případu
potřebné, požádá komise o vyjádření také zdravotnického pracovníka,[2] který v tomto případu poskytoval
zdravotní péči, vedoucího zaměstnance zdravotnického zařízení, v němž k tomuto
případu došlo, popřípadě toho, z jehož podnětu byla komise ustavena nebo
toho, jehož se tento případ týká.
(4) Podkladem pro činnost komise jsou především údaje ze zdravotnické
dokumentace[8a] týkající se případu.
(5) Členové komise se seznámí s případem, posoudí předložené
údaje a doklady a předají předsedovi komise odborný posudek, v němž učiní
na základě současných poznatků lékařské vědy jednomyslný závěr, zda v projednávaném
případu byl při výkonu zdravotní péče dodržen správný postup. Došlo-li k újmě
na zdraví nebo poškození zdraví s následkem smrti, vyjádří se členové
komise k tomu, zda mezi nedodržením správného postupu a újmou na zdraví, popřípadě
smrtí je příčinná souvislost.
(6) O jednání komise se vyhotoví zápis, který obsahuje
- souhrn podstatných údajů ze zdravotnické dokumentace, pokud byla komisi
poskytnuta,
- závěr projednání případu s jednoznačným konstatováním, zda
- byl či nebyl při výkonu zdravotnických služeb dodržen správný postup a v případě
nesprávného postupu jeho popis,
- je či není dána příčinná souvislost mezi nesprávným postupem a újmou
na zdraví nebo poškozením zdraví s následkem smrti,
- návrh opatření směřujících k nápravě,
- jména členů komise a jejich podpisy,
- datum ukončení jednání komise.
(7) Předseda ústřední znalecké komise předá zápis ministru
zdravotnictví a předseda územní znalecké komise předá zápis krajskému úřadu
a kopii zápisu Ministerstvu zdravotnictví, a to bez zbytečného odkladu. Tím činnost
komise končí.
Společná a závěrečná ustanovení
§ 5
(1) Krajský úřad sdělí Ministerstvu zdravotnictví, jaká opatření k nápravě
skutečností zjištěných územní znaleckou komisí (§4 odst. 6) byla učiněna.
(2) Ministerstvo zdravotnictví poskytne členům ústřední znalecké
komise a krajský úřad členům územní znalecké komise, kteří činnost podle
této vyhlášky konají mimo pracovní poměr,[9]
odměnu a náhradu cestovních výdajů.[10]
Činnost člena komise je jiným úkonem v obecném zájmu, při němž se poskytuje
zaměstnanci pracovní volno s náhradou mzdy ve výši průměrného výdělku.[11]
§ 6
Náklady spojené s činností ústřední znalecké komise se hradí
z rozpočtu Ministerstva zdravotnictví. Při projednávání případu podle § 2 odst.
1 písm. b) se hradí tyto náklady z rozpočtu orgánu, jehož ministr dal k ustavení
ústřední znalecké komise podnět. Náklady spojené s činností územní
znalecké komise se hradí z rozpočtu kraje.
§ 7
Zrušují se směrnice Ministerstva zdravotnictví č. 46/1967 Věstníku
Ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky o znaleckých komisích
(registrovány v částce 41/1967 Sb.).
§ 8
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Ministr: (MUDr. Rubáš v. r.), novela Prof. MUDr. Fišer,
CSc. v.r.
[1] § 77 zákona č.
20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona č. 548/1991 a zákona č.
132/2000 Sb.
§ 67 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení).
[1a] § 29 odst. 6 vyhlášky
ministerstev národní obrany, vnitra a zdravotnictví č. 62/1968 Sb., o poskytování
léčebně preventivní péče v ozbrojených silách a Sboru národní bezpečnosti
a o součinnosti orgánů státní zdravotní správy při poskytování této péče
(léčebný řád).
[2] Vyhláška Ministerstva
zdravotnictví České socialistické republiky č. 77/1981 Sb., o zdravotnických
pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví, ve znění zákona
ČNR č. 425/1990 Sb.
[3] Zákon ČNR č. 220/1991
Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické
komoře, ve znění zákona ČNR č. 160/1992 Sb.
[4] § 53 odst. 1 zákona
č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona ČNR č. 548/1991
Sb.
[5] § 9 odst. 2 zákona
ČNR č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních.
[6] § 116 občanského zákoníku.
[7] § 55 odst. 2 písm.
d) zákona č. 20/1966 Sb., ve znění zákona ČNR č. 548/1991 Sb.
[8a] § 67a odst. 10 písm. g) zákona
č. 20/1966 Sb., ve znění zákona č. 260/2001 Sb.
[9] § 232 zákoníku práce.
[10] Zákon č. 119/1992 Sb.,
o cestovních náhradách, ve znění zákona č. 44/1994 Sb.
[11] § 124 odst. 4 a §
275 zákoníku práce.
§ 17 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně
za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění zákona č. 74/1994
Sb.
§ 2 vyhlášky Federálního ministerstva práce
a sociálních věcí č. 18/1991 Sb., o jiných úkonech v obecném zájmu. |