Právní i praktické důsledky
posledních změn ve zdravotnických zákonech

V průběhu loňského a letošního roku došlo opět k významné změně zdravotnické legislativy. Stručně ji lze shrnout do několika bodů:

1. byly vydány nové zákony o získávání způsobilosti k výkonu lékařských i nelékařských povolání, tedy vlastně od roku 1977 byla tato povolání opět jasně definována; 22. února 2005 byla významně novelizována ustanovení o zdravotní způsobilosti a bezúhonnosti v obou zákonech;
2. v návaznosti na tyto nové zákony převzal stát zpět pravomoc osvědčovat a zaručovat získání odbornost nejen k výkonu povolání jako takových, ale také k samostatnému výkonu zdravotnických povolání, a převzal tak jednu z hlavních pravomocí lékařských komor (u nelékařů byly požadavky dány zákonem již dříve);
3. došlo v rychlém sledu k několika novelizacím zákona č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, a to i přesto, že s chystaným zákonem o zdravotní péči zákon č. 160/1992 Sb. bude zrušen. Byly zásadně přepracovány podmínky k udělení registrace zdravotnickým zařízením, přičemž bylo odstraněno nejasné ustanovení, na jehož základě bylo konstruováno právo lékařských komor k vydávání osvědčení o PVT způsobilosti. i toto osvědčení bude nadále vydávat státní orgán.

K jednotlivým bodům nyní blíže:

K „vzdělávacím“ zákonům

Hlavním účelem nových zákonů je učinit systém vzdělávání a rozsah činností jednotlivých skupin zdravotnických pracovníků slučitelný se systémy používanými v ostatních státech, zejména ve státech evropské unie.

V neposlední řadě musí nové zákony stanovit požadavky, za nichž mohou činnost zdravotnických pracovníků vykonávat osoby, které se vzdělávaly v cizině, a současně zabezpečit, aby zdravotničtí pracovníci, kteří získají vzdělání u nás, se mohli co nejsnadněji uplatnit v cizině. Kromě toho je ovšem velmi důležité i to, že zákony přesně vymezují i náplň činnosti jednotlivých oborů zdravotnických povolání.

Oba zákony požadují po zdravotnických pracovnících splnění jednak všeobecných podmínek způsobilosti a jednak podmínek odborných.

A) Obecné podmínky

jsou dvě:

1. zdravotní způsobilost, kterou pracovník prokazuje posudkem praktického lékaře nebo lékaře závodní zdravotní péče;
2. bezúhonnost, kterou pracovník prokazuje výpisem z trestního rejstříku.

Zdravotní způsobilost

se prokazuje lékařským posudkem registrujícího praktického lékaře nebo lékaře pracovnělékařské péče.

Zdravotnický pracovník podle novelizovaného znění zákona je povinen se podrobit vyšetření

• na vyžádání – buď zaměstnavatele nebo správního úřadu jen v odůvodněných případech.

Prokázání zdravotní způsobilosti a bezúhonnosti může požadovat u zaměstnanců zaměstnavatel, u ostatních zdravotnických pracovníků (pracujících samostatně) správní úřad, který vydal registraci (tedy většinou krajský nebo jemu na roveň postavený úřad).

Bližší upřesnění zdravotních požadavků a kontraindikací pro výkon jednotlivých povolání je stanoveno v prováděcí vyhlášce, kterou vydalo Ministerstvo zdravotnictví. To taky bude muset stanovit, jak často a v jakém rozsahu bude třeba podstoupit zdravotní prohlídku.

Bezúhonnost

se prokazuje výpisem z trestního rejstříku ne starším 90 dnů, vždy před zahájením výkonu povolání a také v odůvodněných případech na žádost – buď zaměstnavatele nebo správního úřadu.

Bezúhonným je podle novelizovaného znění zákona ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody

• pro úmyslný trestný čin spáchaný  v souvislosti s poskytováním zdravotní péče, nebo
• ten na něhož se  hledí, jako by nebyl odsouzen.

Ten, kdo první podmínku nesplňuje, může tedy vykonávat zdravotnické povolání až tehdy, kdy je jeho provinění zahlazeno (a vymazáno z trestního rejstříku).

B) Odborná způsobilost

je řešena novým způsobem u všech zdravotnických povolání.

I. Lékařská povolání (lékař, zubní lékař, lékárník – dále jen „lékař“),
zákon č. 95/2004 Sb. - účinnost od 2. 4. 2004.

Zákon č. 95/2004 Sb. rozeznává dva stupně odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře

• odborná způsobilost se získává ukončením studia na vysoké škole, tedy vlastně státními závěrečnými zkouškami. To umožňuje vykonávat povolání lékaře, ovšem pod odborným dohledem jiného, plně kvalifikovaného (viz dále) lékaře.
• specializovaná způsobilost se získává ukončením dalšího, postgraduálního studia, které je zaměřeno na získání jedné z více než 80 odborností, a prokazuje se složením specializační atestační zkoušky. Zákon přitom předepisuje určitou minimální dobu přípravy na atestaci, která je většinou 5 let.

Získání specializované způsobilosti opravňuje lékaře k samostatnému výkonu povolání bez odborného dohledu.

Nová forma specializačního studia ale dosud nebyla zahájena a dosavadní atestační zkoušky a dosažené kvalifikace neodpovídají požadavkům nového zákona. Proto byla do zákona zapracována přechodná ustanovení, která jsou návodem, jak převést kvalifikaci podle dosavadních předpisů na podmínky nového zákona.

Přechodná pravidla jsou (zjednodušeně) tato:

Lékaři s I. atestací

1. Lékaři s atestací I. stupně získají specializovanou způsobilost ve svých oborech [lékaři s I. atestací z pediatrie získávají specializaci v oboru „dětské lékařství“, s atestací z radiodiagnostiky v oboru „radiologie a zobrazovací metody“, s atestací z radioterapie v oboru „radiační onkologie“ a s atestaci z interního lékařství v oboru „vnitřní lékařství“], pokud si do 5 let doplní odbornou praxi podle [dosud nestanovených] pravidel.
   
2. Lékaři s atestací I. stupně a s licencí České lékařské komory v oborech uvedených v § 44 odst. 1 zákona (anesteziologie a resuscitace, dermatovenerologie, gynekologie a porodnictví, chirurgie, klinická biochemie, lékařská mikrobiologie, neurologie, oftalmologie, ortopedie, otorinolaryngologie, patologická anatomie, psychiatrie, urologie nebo hygiena a epidemiologie, dále radiodiagnostika, radioterapie a interní lékařství) získají specializovanou způsobilost ve svém oboru bez doplňování odborné praxe, pokud v oboru pracují alespoň 5 z posledních 6 let!!
   
3. Lékaři s I. atestací z oboru všeobecné lékařství získávají specializaci „praktické lékařství pro dospělé“ bez dalších podmínek.
   
4. Lékaři s I. atestací z pediatrie získávají specializaci „praktické lékařství pro děti a dorost“, pokud v oboru pracují alespoň 3 roky a z toho alespoň 1 rok v primární péči.
   

Lékaři s II. atestací

5. Lékaři s atestací II. stupně získávají specializovanou způsobilost ve svých oborech bez dalších podmínek [lékaři s II. atestací z pediatrie získávají specializaci v oboru „dětské lékařství“, s atestací z radiodiagnostiky v oboru „radiologie a zobrazovací metody“, s atestací z radioterapie v oboru „radiační onkologie“ a s atestaci z interního lékařství v oboru „vnitřní lékařství“].
   

Lékaři s nástavbovými atestacemí

6. Lékaři s nástavbovou atestací v oboru audiologie nebo foniatrie získávají specializaci v oboru „audiologie a foniatrie“, pokud si do 5 let doplní odbornou praxi podle [dosud nestanovených] pravidel.
    
7. Pro lékaře s licencí ČLK pro nástavbovou specializaci, který nemá příslušnou nástavbovou atestaci (ná např. jen atestaci II. stupně v základním oboru), nelze použít ustanovení bodu 2.
   
8. Lékaři s ostatními nástavbovými atestacemi získávají specializaci ve svém oboru bez dalších podmínek [jen se mění některé názvy:
   • dětská psychiatrie ==> „psychiatrie dětí a dorostu“,
   • léčení alkoholismu a jiných toxikomanií ==> „návykové nemoci“,
   • traumatologie ==> „úrazová chirurgie“,
   • plicní chirurgie ==> „hrudní chirurgie“,
   • přenosné nemoci ==> „infekční nemoci“,
   • FBLR ==> „rehabilitační a fyzikální medicína“,
   • stomatologická chirurgie ==> „maxilofaciální chirurgie“,
   • hygiena všeobecná a komunální ==> „hygiena obecná a komunální“,
   • hygiena výživy a předmětů běžného užívání ==> „hygiena výživy“,
   • hygiena práce a nemocí z povolání ==> „pracovní lékařství“].
     

Lékaři bez atestace

9. Lékaři, kteří jsou zařazeni do specializační přípravy na atestaci (I. nebo II.) mohli atestaci vykonat do 30. června 2005 podle dosavadních předpisů (a dále podle výše uvedených bodů).
   
10. Lékařům, kteří nesložili atestaci do 30. června 2005, bude vykonaná praxe započtena do přípravy na specializační atestaci podle nových předpisů.

POZOR!

Zákon ukládá všem lékařů (a zubním lékařům a lékárníkům), aby do 6 měsíců od nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. do 2. října 2004) předložili zaměstnavateli nebo příslušnému správnímu úřadu doklad o zdravotní způsobilosti a bezúhonnosti!

II. Nelékařská povolání,
zákon č. 96/2004 Sb. - účinnost od 1. 4. 2004.

Zákon č. 96/2004 Sb. o nelékařských zdravotnických povoláních upravuje vzdělávání a výkon povolání dosavadních, tj. mimo jiné

• zdravotních sester, porodních asistentek, ošetřovatelů, sanitářů,
• fyzioterapeutů (dříve rehabilitačních pracovníků),
• radiologických asistentů, zdravotních laborantů,
• zdravotně-sociálních pracovníků (dříve sociální sestry), asistentů veřejného zdraví (dříve hygienických asistentů), nutričních terapeutů (dříve dietních sester),
• zubních instrumentářek, zubních techniků,
• farmaceutických asistentů (dříve lékárenských laborantů),
• klinických psychologů, klinických logopedů,
• desinfektorů,
• zdravotnických záchranářů, řidičů zdravotnických vozidel záchranné služby a zdravotnické dopravy,

ale i povolání nově specifikovaných jako je povolání

• optometristů, ortoptistů, ortotiků-protetistů,
• dentálních hygienistek, biomedicínských techniků, radiologických techniků, ergoterapeutů,
• radiologických fyziků, biomedicínských inženýrů,
• zdravotnických asistentů, laboratorních asistentů, ortoticko-protetických techniků, nutričních asistentů, asistentů zubních techniků a dalších.

Obecně lze říci, že se požadavky na dosažený stupeň vzdělání pro výkon jednotlivých druhů zdravotnických povolání proti dosavadní praxi zvyšují – pro činnosti, které doposud vyžadovaly úplné střední odborné vzdělání (tedy maturitu na odborné střední škole nebo maturitu na všeobecné střední škole a následnou odbornou nástavbu, případně vyšší odbornou školu) bude požadované vzdělání univerzitní, tedy nižší stupeň (bakalářský) vysoké školy.

Odbornou podmínkou, kterou musí zdravotnický pracovník splnit, je získání nebo uznání odborné způsobilosti, kterou zákon určuje pro každou jednotlivou kategorii zdravotnických pracovníků, tedy pro každý druh zdravotnického povolání.

Zákon rozlišuje tři kategorie výkonu nelékařského zdravotnického povolání podle míry samostatnosti:

1. výkon povolání pod přímým vedením (za stálé přítomnosti a podle pokynů způsobilého zdravotnického pracovníka z kategorie 3. v rozsahu, který tento určil),
2. výkon povolání pod odborným dohledem (při dosažitelnosti rady a pomoci způsobilého zdravotnického pracovníka z kategorie 3. v rozsahu, který tento určil) a
3. výkon povolání bez odborného dohledu či přímého vedení (podle indikací lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta, případně i bez této indikace, pokud to zákon nebo prováděcí předpis umožňuje).

K výkonu povolání bez odborného dohledu je nutné osvědčení, které vydává Ministerstvo zdravotnictví.

Jednotlivá zdravotnická povolání se pak liší tím, zda pracovníci

• mohou vykonávat povolání samostatně po dosažení odborné způsobilosti (většinou po absolvování příslušné školy); do této skupiny patří např. všeobecné sestry, porodní asistentky, ergoterapeuti, radiologičtí a farmaceutičtí asistenti, zdravotní laboranti, optometristi a ortoptisti, nutriční terapeuti, zubní technici, dentální hygienistky, záchranáři, nebo
• mohou vykonávat povolání samostatně po dosažení odborné a specializované způsobilosti (tady po absolvování příslušné školy a postgraduálního studia zakončeného atestací); sem patři např. kliničtí psychologové a logopedi, fyzioterapeuti, radiologičtí fyzici a biomedicínští inženýři, nebo
• musí vykonávat povolání vždy jen pod odborným vedením nebo přímým dohledem; do této kategorie patří např. ošetřovatelé, desinfektoři, zubní instrumentářky, zdravotničtí asistenti, laboratorní asistenti, autoptičtí (pitevní) laboranti, sanitáři, ortoticko-protetičtí technici, nutriční asistenti, řidiči zdravotnických vozidel (záchranné služby i zdravotnické dopravy).

Všem zdravotnickým pracovníkům bez výjimky nové zákony ukládají povinnost celoživotního vzdělávání. Do něho patří (kromě specializačního studia pro ty pracovníky, kteří musí skládat specializační atestace) zejména kurzy, odborné stáže, účast na školicích akcích a odborných konferencích a kongresech, publikační a pedagogická činnost a samostatné studium odborné literatury.

Prokázání účasti v celoživotním vzdělávání je podmínkou pro složení atestační zkoušky a u nelékařských zdravotnických povolání také pro vydání osvědčení o způsobilosti k výkonu povolání bez odborného dohledu a zapsání zdravotnického pracovníka do registru takto oprávněných zdravotnických pracovníků.

Plnění povinnosti celoživotního vzdělávání se prokazuje pomocí kreditního systému – prováděcí předpis stanoví počty kreditů pro jednotlivé druhy celoživotního vzdělávání a požadavky na získání určitého počtu kreditů (např. pro získání osvědčení podle minulého odstavce platného na 6 let je zapotřebí získat 40 kreditů).

Samostatný výkon povolání zdravotnických nelékařských pracovníků

je podmíněn vydáním osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu - osvědčení vydává Ministerstvo zdravotnictví.

Podmínkou pro jeho vydání je u žadatelů do 1 ½ roku po absolvování studia jen prokázání odborné a zdravotní způsobilosti a bezúhonnosti, zatímco u ostatních žadatelů je nutno prokázat ještě minimálně roční praxi a 40 kreditů ze systému celoživotního vzdělávání nebo musí žadatel podstoupit zkoušku před zkušební komisí ministerstva zdravotnictví.

Pokud žadatel osvědčení získá, je zapsán do registru zdravotnických pracovníků způsobilých k výkonu povolání bez odborného dohledu, který je veden podle tohoto zákona jako veřejný seznam. k označení svého povolání si může připojit titul „registrovaný/á“ (tedy např. „registrovaná porodní asistentka“ nebo „registrovaný ergoterapeut“). Osvědčení se vydává na dobu 6 let, po jejímž uplynutí je možno platnost osvědčení prodloužit, pokud jsou splněny podmínky praxe a celoživotního vzdělávání.

Jaké jsou praktické dopady nového zákona na zdravotnické pracovníky v nelékařských povoláních, kteří již jsou v praxi?

1. Ti, kteří získali odbornou způsobilost (= dokončili příslušnou školu) nebo specializovanou způsobilost (= absolvovali pomaturitní specializační studium nebo speciální průpravu), mohou do dvou let požádat ministerstvo o uznání způsobilosti, získané podle dosavadních předpisů.
   
2. Ti, kteří jsou v současné době zařazení do specializační průpravy (tj. do pomaturitního studia nebo speciální průpravy), mohou studium dokončit do dvou let od nabytí účinnosti zákona (tj. do 31. března 2006).
   
3. Absolventi „diplomovaných“ oborů na středních a vyšších zdravotnických školách získají absolutoriem také specializovanou způsobilost.
   
4. Absolventi kurzů pro nižší zdravotnické pracovníky získají způsobilost k výkonu zdravotnického povolání ještě pro dobu nejvýše dvou let od nabytí účinnosti zákona.
   
5. Po dobu dvou let od nabytí účinnosti zákona (tj. do 31. března 2006) není držení osvědčení (o způsobilosti k výkonu povolání bez odborného dozoru, „registrace“) podmínkou k výkonu povolání bez odborného dozoru. Držení osvědčení je však podle názoru Ministerstva zdravotnictví podmínkou k vydání registrace zdravotnického zařízení, provozovaného samostatným zdravotnickým pracovníkem - nelékařem!
   
6. Zdravotničtí pracovníci, kteří do dvou let prokáží odbornou způsobilost, bezúhonnost a zdravotní způsobilost (tj. do 31. března 2006) a požádají o osvědčení, ho obdrží na dobu 4, 5 nebo 6 let – v závislosti na době praxe a účasti v celoživotním vzdělávání.

K zákonu "O zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních"

V souvislosti se změnou podmínek pro získání způsobilosti k výkonu zdravotnických povolání byl přepracován také zákon č. 160/1992 Sb., kterým se řídí zřizování a provozování prakticky všech samostatných ambulantních ordinací, ale i většiny větších zdravotnických zařízení jako jsou polikliniky a nemocnice až po krajské včetně. Při příležitosti zapracování změn ve „vzdělávací“ oblasti byly provedeny také další úpravy, především tam, kde text byl nejasný nebo chybný. Změny vstupují v platnost 18. dubna 2004, tedy 30 dní po vyhlášení zákona č. 121/2004 Sb.

Jaké jsou hlavní změny v zákoně č. 160/1992 Sb.
a provozování zdravotnických zařízení podle něj?

• Bylo opraveno opomenutí, které ukládalo nestátním zdravotnickým zařízením vést účetnictví, což se v souvislosti se změnou zákona o účetnictví rovnalo povinnosti vést podvojné účetnictví. Toto ustanovení je tedy již zrušeno (a nyní se jedná o to, jak ho anulovat i pro první tři měsíce roku 2004).
• Budoucí provozovatel zdravotnického zařízení (nebo odborný zástupce, je-li ustanoven) musí nyní (tedy od 18. dubna 2004) k žádosti o registraci přiložit
  • doklad o vzdělání, doklad o zdravotní způsobilosti a doklad o bezúhonnosti, který nesmí být starší tří měsíců [dosud se předkládalo osvědčení – licence - komory],
  • souhlas orgánu příslušného k registraci s personálním a věcným vybavením, s druhem a rozsahem zdravotní péče poskytované nestátním zařízením [dosud tento souhlas vydávala pro lékařská pracoviště příslušná komora],
  • osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu vydané Ministerstvem zdravotnictví České republiky [platí pro zařízení poskytující péči nelékařů – např. rehabilitační pracoviště, domácí agentura apod. ]
  • provozní řád, schválený příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví
  • a další specializovaná potvrzení – souhlas SÚKLu pro lékárny a výdejny zdravotnických pomůcek, souhlas Ministerstva zdravotnictví pro tkáňové banky a transplantační centra atd.

  Z toho tedy vyplývá, že Česká lékařská komora již nevydává žádná osvědčení nebo souhlasy pro účely žádostí o registraci nestátních zdravotnických zařízení, i když její licence může být užita jako součást dokladu o odborné způsobilosti (lékař s I. atestací a licencí má specializovanou způsobilost, lékař s I. atestací bez licence nikoliv!).

  To znamená, že Česká lékařská komora může dále vydávat licence lékařům s I. atestací a 6 lety praxe, kteří tak i nadále získají specializovanou způsobilost (časová platnost přechodného opatření v § 44 odst. 1 poslední věta není omezena a Česká lékařská komora je stále [dokud nedojde k novele zákona č. 220/1991 Sb.] oprávněna k vydávání licencí)!

• Držení licence pro vedoucí lékaře a primáře by mělo být i nadále podmínkou pro vydání souhlasu s PVT způsobilostí zdravotnického zařízení, bude to však posuzovat registrující úřad.
• Možná spolupráce registrujících orgánů s orgány České lékařské komory při posuzování PVT vybavení zdravotnických zařízení je předmětem dalšího jednání.

Ivan Sucharda 6. 4. 2004 (upraveno 9. 4. 2006)