Kdo má postihovat neoprávněný výběr regulačních poplatků?
Tak jsme svědky vášnivých diskuzí o tom, kdy se poplatky vybírat mají, komu ano, komu ne, kdo si má nebo nemá nechat vybrané peníze. Zažili jsme strašení desetitisícovými pokutami nevybírání poplatků (zdalipak se skutečně někdo zajímal o výběr poplatků ve Vrchlabí?), města slavnostně slibovala, že budou platit poplatky za své novorozence...
Poměrně málo se však píše a mluví o skutečnosti, která velmi pozitivní fakt symbolické spoluúčasti pacienta na ceně svého ošetření velmi morálně poškozuje, totiž o tom, že řada zdravotníků vybírá poplatky neoprávněně, přičemž pacienti nemají proti tomu žádného dovolání.
Stížnosti pacientů na - podle nich - neoprávněný výběr poplatků směřují na Ministerstvo zdravotnictví, na Krajské úřady, na zdravotní pojišťovny i na Českou lékařskou komoru. A zdá se, že všem se úspěšně daří vyhýbat se jejich řešení.
Ministerstvo zdravotnictví stížnosti předává krajským úřadům k přímému řešení, ačkoliv ví, že podle oficiálního právního názoru nemá krajský úřad možnost případné pochybení lékaře postihnout - protože i kdyby to bylo možno klasifikovat jako přestupek, není stanovena žádná sankce, a správní úřad nemůže udělovat pokuty dle svého uvážení. Zdravotní pojišťovny stížnosti odmítají s tím, že se jich to netýká, protože ze zákona mají pouze kontrolovat to, zda poplatky byly vybrány v oprávněných případech, ale nikoliv opak - neoprávněný výběr. A Česká lékařská komora se také tváří, jako by se jí to netýkalo - ať si to pacienti vyřídí sami. Vždyť jde jen o pár korun ...
Tak kdo tedy je tou správnou autoritou, která se bude zjevnými křivdami zabývat? Dříve, než si uděláme jasno, musíme jasně říci, že zásadní odpovědnosti se nemůže zbavit Ministerstvo zdravotnictví. Jako už tolikrát nedokázalo dobrou myšlenku kvalitně zpracovat. Ustanovení § 16a zákona o všeobecném zdravotním pojištění obsahuje tak špatnou podmínku výběru poplatku za vyšetření (totiž provedení nebo neprovedení klinického vyšetření), že nikdo není zcela jednoznačně schopen v každém případě rozhodnout o tom, zda se poplatek má nebo nemá vybrat. Klinické vyšetření není nikde dobře definováno a odkaz na Seznam výkonů v tom rozhodně nepomůže. Ale o tom jsme psal už jinde.
Přes výše uvedené výhrady zákon existuje a platí, a je povinností zdravotníků se jím řídit. Je tedy stejně protizákonným postupem poplatky vědomě nevybírat jako i vybírat je tehdy, když evidentně vybrány být nemají. Takovou situací je především případ, kdy pacient není vůbec vyšetřen (takže odpadají dohady o tom, zda to bylo nebo nebylo vyšetření klinické). Mám na mysli případy, kdy si pacient přijde pro recept na chronicky zavedenou medikaci, kdy je pacient na základě anamnézy odeslán na vyšetření EKG nebo RTG a pak (v lepším případě) dostane recept nebo je mu sděleno, že je zdráv, kdy je mu na základě dokumentace vyplněn nález pro kohokoliv atd.
Ten, kdo porušuje zákon, tedy je jednoznačně lékař - a dodržování zákonů a právních předpisů souvisejících s výkonem povolání je také jedním z požadavků Etického kodexu - kodexu, který by lékaři měli ctít snad ještě více než zákony a další předpisy. Vždyť dodržování pravidel stavovské etiky je ta nejzákladnější esence příslušnosti k profesnímu společenstvu. Je samozřejmě smutným výsměchem, pokud správní úřady nemohou postihovat nedodržování zákona z tak banálně formálního důvodu, jakým je chybění stanovení rozmezí pokuty. A tato nedůslednost v legislativě je jednou z řady příčin nevymahatelnosti práva v Čechách.
Co však brání České lékařské komoře v tom, aby nepostihovala alespoň ty nejkřiklavější případy neoprávněné hamižnosti? Není sporu o tom, že pokud pacient nebyl vyšetřen, je výběr poplatku v rozporu s platným zákonem, a protože lékař navíc vystupuje z pozice autority, je to i jistá forma zneužití pravomoci. A to zcela jistě odporuje ustanovením Etického kodexu ČLK, a mělo by být jako disciplinární provinění postihováno.
Není lepší šance, jak dát veřejnosti najevo, že nejsme spiklenecká organizace, která si jen pomáhá k vyššímu výdělku a navzájem si kryje chyby. Kdo neprávem zneužívá pacienta k svému obohacení - i kdyby stokrát byla jeho odměna nedostatečná, ba i nedůstojná, nemůže se dovolávat stavovské loajality. Vyslali bychom tím signál, který druhá strana už ani nečeká. Že totiž ještě stále Česká lékařská komora zcela nerezignovala na svou roli garanta správnosti a čistoty výkonu lékařského povolání.
Dr. Ivan Sucharda
na začátek stránky